vše je jinak 3

Kapitola 30.

29. června 2009 v 14:06 | Rybicka43
,,Já nikam nechci, mě se tady líbí."žadonila jsem.
Připadala jsem si jak malá, ale mě se tady prostě líbilo.
,,Maky, doufal jsem, že ty mě pochopíš, musíme odjet, aby jsme uchránili tajemství!"upozornil mě Carlisle.
,,Carlisle, my taky nechceme odjet, vždyť jsme tady jenom dva roky!"přidala se ke mě Sabča.
,,Ano Carlisle, proč bychom tu nemohli zůsta? Vždyť Lucka všem vymazala pamět."přidala se Denča.

Kapitola 29.

28. června 2009 v 21:27 | Rybicka43
,,Je čas se odstěhovat."řekl Carlisle.
Seděli jsme celá rodina v jídelně, jako když bývá porada a nikdo nic netušil, kromě Edwarda a Alice.
Koukala jsem na něj, jak kdyby spadl z višně, ne rovnou z Marsu.
,,Co prosím?"zeptala jsem se, když jsem se vzpamatovala.
,,Pokud chceme uchránit tajemství, je to nutné."řekl Carlisle.
Zavrtěla jsem hlavou.
,,Ne, nikam nejdu!"začala jsem křičet.

Kapitola 28.

27. června 2009 v 15:27 | Rybicka43
Byl to můj Čutbut, kdo všechno vyzradil a kvůli komu jsme měli teď problémy.
Carlisle si ho pozval k sobě do pracovny, nevěděla jsem, co mu hodlá říkat, a tak jsem poslouchala.
Slyšela jsem, kromě toho, co Carlisle říkal, i to, jak bije Čutbutovi srdíčko.
Bum, bum, bum, dělalo ve velmi rychlém rytmu, že jsem se bála, že za chvíli už nebude moct a zastaví se.A taky že se stalo, ale jen na pár sekund, kdy mluvil Carlisle.
Mluvil vysoký, naštvaným hlasem.Bála jsem se za Čutbuta.

Kapitola 27.

26. června 2009 v 15:13 | Rybicka43
Když se mě Jim poprvé zeptal, co jsme vlastně zač, uběhl už rok od doby, co jsem mu vymazala paměť ohledně této věci.
Celý rok jsem žila poklidně, v klidu a míru, užívala si svého života a stárla, jako bych se narodila před patnácti lety a né teprve před rokem.
A když jsem nebyla s Jimem někdě, tam se mnou byl Jacob, někde.
Většinou to bylo doma, nebo jsme se ruku v ruce procházeli parkem a bylo to hrozně romantické.
Milovala jsem svůj život, ale pak se Jim zase začal zajímat.

Kapitola 26.

25. června 2009 v 23:22 | Rybicka43
Zas po pár dních absence jsme šli do školy.
Nikdo neřešil, že jsme tam nebyli, chytli jsme se celkem dobře a učitelé s námi byli spokojení, přece jen s námi nebyli problémy a ani jsme je nevyhledávali.
Každý den jsme odvezli Natálku a Čutbuta do školy a pak si všichni hráli na šťastné sourozence.
Nejhorší to bylo asi pro Lucase a Makynu, kteří museli dělat, že jejich dcera je jejich sestra.
Každý den probíhal po celý rok stejně.

Kapitola 25.

24. června 2009 v 19:27 | Rybicka43
Zas po dlouhé době přišlo na řadu povídání u krbu.
Tentokrát jsem se ujal vyprávění já.
Než jsem začal, koukl se po mojich posluchačích.
Děti seděly na koberci, který vévodil celé místnosti s krbem a ostatní seděli buď s dětmi na koberci, nebo v křeslech a na pohovkách.
Před chvíli jsmese bavili o školce a já si vzpomněl, jak jsme chodili s Hugem do školky a jemu se líbila se mu jedna holka.
A co se asi mohlo stát?

Kapitola 24.

23. června 2009 v 15:17 | Rybicka43
Přijely jsme domů v noci, ještě ten den.
Děti a vlci spali a ostatní se věnovali svým činostem.
Každá jsme šly potichu do svého pokoje.
V pokoji už na mě čekal Lucas.
Seděl na mojí posteli a čekal na mě.
Usmíval se jako obvykle.
Hodila jsem tašku do kouta a sedla si za ním.
Objal mě kolem ramen.

Kapitola 23.

22. června 2009 v 13:52 | Rybicka43
Odjížděli jsme z Česka ještě ten den, ale domů se nám nechtělo, tak jsme se rozhodli pro Paříž.
Museli jsme ale dlouho stát na hranicích, protože dělali kontroly kvůli masovému vrahovi, který utekl z věznice.
Ani nevím proč, ale trochu mi to připomnělo náš poslední výlet na základce.
Matně jsem si vzpomínala, že i když bylo ráno zima, ten den bylo celkem horko.
Stáli jsme před školou a očekávali nějakou kraksnu, co se měla nazývat autobus, když pro nás dojel luxusní autobus FC Tescoma Zlín.

Kapitola 22.

21. června 2009 v 19:19 | Rybicka43
Docela jsem se smála.
Moji bývalí kamarádi ze mě nemohli sputit oči a hlavně teda kluci, se kterýma jsem se před tím nenáviděla.
Docela mi nadbíhali, ale dobře jsem je usadila, když jsem jim ukázala svůj snubní prstýnek.
Jenom jeden se pořád nedal odbít a furt do mě něco valil a podobně.
Chvíli jsem se od něj odpoutala, když jsem si sedla za holkama, ale pak když hráli ploužáky, stejně došel, že jestli si nepudu zatančit.

Kapitola 21.

20. června 2009 v 12:39 | Rybicka43
,,Co kdyby jsme někam zašli? Třeba do kina, nebo do kavárny..."navrhoval mi Jacob.
Chystala jsem se zrovna ven.Zavrtěla jsem hlavou.,,Asi ne, jsem domluvená s Jimem."zklamala jsem ho.
,,A co zítra?"zeptal se.
Zapřemýšlela jsem.Pak jsem zavrtěla hlavou.,,To jdem s Jimem na Tower Bridge."
Jacob se zamračil.
,,A kdy si uděláš čas na mě?VždyŤ jsi pořád jenom s Jimem!"zvolal.

Kapitola 20.

19. června 2009 v 17:12 | Rybicka43
Odjely jsme do Česka.
I když Lucas se mnou souhlasil, to co řekl Edward mě taky hodně vytočilo.
Lucas se určitě o naše dcery na těch pár dní postará.
Nehodlaly jsme odjet na dlouho, jenom na chvíli, na truc.
Měl to být zhruba týden.
Sabča řídila, vypadala naštvaně, málem by ten volant rozdrtila.
Jeli jsme Edwardovým autem, přece jen bylo méně nápadné než můj mercedes, Denčina audina, nebo Sabčin ford.

Kapitola 19.

18. června 2009 v 18:43 | Rybicka43
,,Carlisle má pravdu.Děti by se neměly stýkat s ostatními, vždyť by jsme se sem už nevlezli!"řekl Edward.
Podívala jsem se na něj výrazem ,,To myslíš vážně?"
Edward přikývl.,,A taky můžou vyzradit naše tajemství! Nevím jak vy, ale nechtěl bych se znovu stěhovat."řekl.
Rosalie s Jasperem s ním souhlasili, Makyna a Denča byly zásadně proti a ostatní se nevyjadřovali.
Kdybych byla člověk, teď bych zrudla vzteky.

Kapitola 18.

17. června 2009 v 15:12 | Rybicka43
,,Tak co Čutbute, jak se ti líbilo porvé ve škole?"zeptala jsem se svého syna.
Sklonil hlavu a vypadal celkem posmutněle.
,,Copak?"zeptala jsem se ho a objala ho.
Čutbut zavrtěl hlavou.,,To je dobré, jenom mě trochu vadí, že si nemůžu hrát sa ostatními."ujasnil mi.
To už k nám přišel Hugo.,,Ale můžeš, to jen my to máme zakázané."řekl.
Čutbutovi se tvář hned rozzářila a běžel za svými kamarády, domluvit se s nimi na odpoledne.

Malá Lucinka

16. června 2009 v 22:09 | Rybicka43
Tak vypadala Lucka, když vypadala na tři roky.

Kapitola 17.

16. června 2009 v 14:32 | Rybicka43
Docela jsem hleděla, když ke mě o přestávce došel nějaký kluk a ptal se, jestli bych s ním nešla ven.
Jmenoval se Jim a hned jak mi to mamka dovolila, jsem mu to potvrdila.
Domluvili jsme se, že půjdem dneska do parku, ale předtím, než jsem mu něco povtdila, prošla jsem si jeho myšlenky.
Chtěl být prostě jen kamarád, měl holku, kterou miloval a poznal ji o prázkách v Itálii, z kama pocházela a kde musela zůstat.
Taky jsem milovala Jaka, ale kámoše jsem potřebovala, takže jsem se na odpoledne těšila.

Kapitola 16.

15. června 2009 v 21:53 | Rybicka43
Zas po dlouhé době ve škole.
Rozhodli jsme se, že budeme chodit zase na střední, aby jsme nebudili takovou pozornost.
Seděla jsem vedle Sabči, jako už před tím.
Zdálo se mi to jako hrozně dávno a samozřejmě to bylo zahaleno v mlze, protože to bylo ještě tehdy, když jsem byla člověk.
Učitel, náš třídní, nás zrovna poučoval o bezpečnosti, vůbec mě to ale nezajimalo, protože pro mě ty pravidla byla houby platna.

Kapitola 15.

14. června 2009 v 15:53 | Rybicka43
Carlisle svolal poradu.
Měly se dostavit i děti, teda jenom Simonka měla úlevu, protože zrovna usnula a pořád jí byl teprv rok a pár měsíců.
Bylo nám jasné, o čem bude.
Blížil se konec prázdnin a pro nás to znamenalo nástup do školy.
Museli jsme si vymyslet dobrou lež, aby jsme nebyli nenápadní a přece jen se mohli spolu výdat.
Bylo to zapeklité, nikdo si nebyl podobný a přesto jsme se podobali víc, než kdo jiný.

Kapitola 14.

13. června 2009 v 23:01 | Rybicka43
Zapřemýšlel jsem, jak to bylo a pak začal vyprávět svůj příběh, který neznala ani Denča.
Nikdo ho neznal, nikdy jsem na to nemyslel, snažil se to potlačit, moc hrdý jsem na to toiž nebyl.
I když, když jsem tak přemýšlel, něvěděl jsme, jak začít.
A kdy to vlastně bylo?Co jsem u toho cítil?
Snažil jsem si to všechno vybavit i když většina z toho byla jako v mlze.
Pak se mi najednou pár věcí vybavilo a já začal...

Kapitola 13.

12. června 2009 v 18:24 | Rybicka43
Lucka hodně šílela.
Dojeli jsme dřív než její rodiče.
Celou dobu volala mámu.
Byla v koutku a všech se bála.Jenom mě k sobě pustila.
Napadlo mě, že se mě nebojí, protože jsem byla i v jejím minulém životě, ještě než jsme potkaly Bellu.
,,To bude asi nejlepší vysvětlení."řekl Hugo a přistoupil k ní.
Ona začala ječet jako o život, ale on ji chytil za ruku.

Kapitola 12.

11. června 2009 v 18:05 | Rybicka43
Nemysli na ně, nemysli na ně, říkala jsem si v duchu, kde jsem věnovala svojim dcerám, které jsem chtěla vidět, ale zakazovala jsem si použít svoji schopnost.
Hodně mi k tomu dopomáhal Lucas, který mě vždy rozptýlil, ale teď seděl u televize a sledoval důležitý zápas fotbalu, takže jsem ho nechala být.
Najednou se na mě podíval.Viděl, že jsem celá nesvá.
,,Nepůjdem na lov?"zeptal se.
Byla jsem ráda za každé roptýlení.
Vzal mě za ruku a v klidu jsme vyšli dveřmi do odlehlé krajiny.
 
 

Reklama