Kapitola 3.-Úvaha

25. února 2009 v 20:35 |  Vse je jinak

Byla jsem zmatená.Hlavou se mi výřilo tisíc otázek, ve kterých jsem se za chvíli začala ztrácet.Teď jsem byla u Makyny, Lucčiné dobré kamarádky a taky spolužačky.Lucce jsem začala důvěřovat, vždyť mi pomohla, když poznala, kdo jsem.Měla jsem štěstí, že jsem na ni narazila, že mě poznala právě ona.Co kdyby mě poznal, někdo jiný a bylo by něco horšího?Už teď to bylo strašné.Po tom co mi Lucka vyvětlila ve vlaku, jsem už ničemu nerozuměla.Podle Lucky, a pak dokonce dodala důkazy v podobě knížek, o mě měla být napsána série čtyř knížek (mimochodem jedna v jejich zemi ještě nevyšla), která popisovala, jak mě a můj život, tak i život mých blízkých(nevyjímaje Edwarda, Jacoba a -mámem mě to položilo-i Charlie a moji maminku s Philem).Mezitím se holky bavily spolu.Mluvily česky, takže jsem jim nic nerozuměla, ale když viděly, že je pozoruji, obrátily na mě svou pozornost. Obě mluvily dobře anglicky, když pominu fakt že jsou z Česka a jediná jejich angličtina se odehrává čtyřikrát za týden ve škole.Lucka mi řekla, že neví, jak je možné, že to napsala, tak do podrobna, ale jen do chvíle, kdy jsem se měla pevně rozhodnout mezi Edwardem a Jacobem.Já jsem se rozhodla, pro Jacoba, ale v knížce bylo popsané, jaké by to bylo, kdybych si vybrala Edwarda.Lucka mi něco říkala a já to shrnu-bylo by to nebezpečné, přestože bych byla upír, po čemž jsem toužila ještě do nedávna.Ale já si vybrala Jacoba, po tom co jsem si při našem polibku uvědomila, že ho miluji, ale taky mi pak záhy došlo, po tom co se do mě Seath otiskl, že jediná možnost, jak být s nějakým vlkem, je být se Seathem.Nevěděla, jsem však, jestli s ním chci opravdu být a ani jsem neměla chuť to teď zjištovat.Jediné otázky, které mě teď zajímaly byly kdo je ta Meyerová zač?A jak přišla na můj příběh, když mě vůbec nezná?Nezná mě?A jak jsem se vůbec ocitla tady?Byl toto reálný svět?Krutý a nemylosrdný.Rozhodně tu nebyl žádný kluk, za což jsem byla vděčná, protože už jsem mohla snést, tu lásku, která mi jenom přitěžovala.Holky se začaly smát, ale mě do smíchu moc nebylo.


Další týden mého života za mnou.Dnes byl pátek, poslední den mého lyžáku.Naštěstí.Cítila jsem otupělost, bylo mi všechno jedno.Necítila jsem radost z odjezdu domů, ani jsem necítila smutek, že nebudu lyžovat.Necítila jsem nic.Moje city klesly pod nulu stejně jako rtuť na teploměru, který byl za oknem.Ale přes to všechno jsem byla plná očekávání na, možná to tak můžu říct, naši novou kamarádku, Bellu.Ovšem byla to opravdu ona?A pokud ano, jaké dobrodružství nás s ní čeká?Nebyla jsem si jistá.Najednou přišel do našeho pokoje, krásně uklizeného a připraveného pro další hosty, pan učitel.Byl už starší, ale elánu měl pořád dost.Dokonce si i klekl, aby se ujistil, jestli máme pořádek i pod postelí.
,,Je to v pořádku, běžte dolů."nakázal nám.My si vzaly svoje věci a odklusaly s něma pomalu do jidelny.Byly jsem, jako obvykle, první.
Po příjezdu autobusu jsem se zapojila do chodu odjezdu a za čtvrt hodiny jsme měli naloženo a mohli vyrazit.Ve Zlíně u autobusu mě čekala babička, která si mě hned odvedla na Lukov.Já jsem ale myslela, že už to nevydržím a puknu zvědavostí.Když jsem pak dorazila v neděli od ní domů, ihned jsem zamířila k Makyně domů, kde teď pobývala i Bella a Lucka.



Jak to, že ta Meyerová napsala první dvě knížky, přesně, jak se to stalo, ale v dalších už ne?To byla hlavní otázka, která okupovala můj mozek.Sabča, která už dorazila, nad touto otázkou začala přemýšlet společně s námi.Docela jsem na ní spolehála, protože mě samotné došly nápady. Hlavní teĎ bylo zjistit, jak Meyerová přišla k příběhu a co je vůbec zač.
,,Možná si vymýšlí s tím snem.Třeba Bellu někdo sledoval."navrhla Sabča.
Bella zavrtěla hlavou,,Toho bych si všimla ne?Nebo aspon Edward nebo Jacob."nesouhlasila.
,,No ale musíme zjistit co je zač nemyslíte?"zeptala se Sabka.
Znovu jí odpověděla Bella.,,Hele holky musíme být hlavně rozumné a chytré.Ano hlavně chytré a chytré nebudem, dokud nebudem mít maturitní vysvědčení.Pokud nám někdo nepřihraje nějakou stopu nechala bych to být.Navíc je to můj boj.Moje věc.Nechci vás do toho tahat.Navíc Zlín se mi moc líbí a chtěla bych se tu usadit.A dodělat si tu střední.Bohužel jsem odjela moc brzy a neudělala závěrečné zkoušky.Jenom, nikomu nesmíme nic říct,slibujete?"zeptala se Bella.
Přikývly jsme a sborově odpověděly:,,Slibujeme."
Od toho dne jsme se vrátily do starých kolejí a naše hlavní věc teď byla škola.
Bella si našla levný, ale velký byt, podala si přihlášku na zdejší gympl, na stejný jako já, a našla si práci, aby nemusela být na nikom závislá.
Byla nám kamarádkou ve všem.I my jsme jí kamarádství oplácely.Od té doby jsme nebyly tři, ale čtyři.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Makušík Makušík | 25. února 2009 v 20:44 | Reagovat

Sabuš je to fakt parádní....ohromuje mě tvoje fantazie :D nevím kde na tohle všechno chodíš :D už se těším až sem dáš pokračování :D a zase to upravíš že to ani nepoznám :D jinak zajímavej příběh :D chce to cvik a třeba se ti někdy povede napsat i něco víc než jenom takovouhle blbinu :)

2 Lucykol Lucykol | Web | 1. března 2009 v 20:56 | Reagovat

Chudák Edward :D já bych si nevybrala Jacoba xP

A je to hezky napsané.. I když původní příběh je původní příběh ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama